Staň testerem Alpine Pro
Originální soutěže se mohou zúčastnit všichni, kteří mají rádi
přírodu, pohyb a láká je výjimečná odměna. Soutěž probíhá do července
2012.
Přihlásit se můžete zde
Zažili jste nějaký výjimečný sportovní zážitek, překonali
jste sami sebe, stalo se vám při outdoor aktivitě něco
nezapomenutelného? Pochlubte se svým malým vítězstvím a staňte se na
měsíc tváří Alpine Pro a k tomu vyhrajte set oblečení tak jako Adam a
Alena.
To není vše! Ve hře je i výbava od Alpine Pro na celý rok.
Podělte se s námi o své příběhy malého vítězství. Vlože příspěvěk v naší nové Facebook aplikaci spolu s fotografií (nejlépe v oblečení Alpine Pro), ale není to podmínkou.
Vyhrávávají vždy 2 příběhy.
1. příběh vybere porota Alpine Pro
2. příběh vyhrává na základě nejvyššího počtu hlasů.
Jana Sýkorová - vítěz 1. kola
Jak začít? Před několika lety jsem měla havárii na motorce a protože jsem byla vždy člověk plný elánu, bylo to značně omezující, spousta zákazů a příkazů, operací a následných rehabilitací... Od mala jsem chodila s tátou po horách, jezdila na lyže, hrála házenou, běhala ve škole štafetu a teď bych měla skončit? :-O Byla Mi doporučena jóga, či podobný počin, abych zpevnila všechny ztracené svaly. Řekla jsem si, NE, tohle takhle dál nejde a rozhodla jsem se vše vzít do vlastních rukou, v mém případě nohou :-) Po různách aktivitách, kolo, speending, které Mi tak trochu nevyhovovaly, jsem se jednoho krásného dne rozhodla, že si zajdu zaběhat! Plastika kolenního vazu už byla dávno zamnou, tak co (promiňte pane doktore, že jsem neuposlechla a vybrala si tu "nejhorší" variantu sportu). Bylo to v květnu letošního roku, kdy jsem nazula své tenisky a vyběhla.....au...bylo to kruté a bolestivé, ale ten pocit, ta záplava endorfinů....musela jsem znovu a znovu a znovu....až jsem si koupila své první opravdové běžecké boty ;-) Dnes je to právě 2 dny, co jsem uběhla svůj první 1/2 maraton odstartovaný paní Zátopkovou.... Zvládla jsem to v čase pod 2 hodiny a běžet s opravdovými běžci Mi dodalo tolik elánu, že ještě teď to ze Mě doslova tříští :-D Takže jsem tuhle výhru sama nad sebou zvládla a teď se moc těším na další a další běhy a výšlapy do hor, jízdy na kole, vodáctví a prostě život bez omezení :-) Všechno je v hlavě a Já jsem ten nejšťastnější člověk na světě, že jsem tady a že můžu :-) Takže přikládám nejčerstvější fotku ze závodu :-) PS: Teď bych ráda zkusila paragliding ;-)
Pavel Kameník - vítěz 1.kola
3 hodiny ráno, po 12ti hodinách strávených v autě přijíždíme do Chamonix. V sedm hodin ráno vstáváme a vyrážíme vstříc Mont Blancu. Nasedáme na zubačku, která nás vyváží do 2.380 m.n.m. Po vystoupení poslední dolaďování bagáže a cca po půl hodině vyrážíme. Podle předpovědi tento i následující den má být azuro. První přestávka po zhruba dvou hodinách, sluníčko se do nás opírá v jednom kuse, není kam se schovat. Po krátkém posilnění opět s plnou polní na zádech (20 kg), za zhruba 3-4 hod. přicházíme k hranici sněhu "Tete Rousse 3.167 m.n.m". Nasazujeme mačky a blížíme se ke kuloáru. Po této pasáži nastupujeme na lehčí ferratu, její zdolání nám trvá přibližně 5 hodin. A je tu vytoužený Gouter (3.817 m.n.m.). Kopeme si záhrab pro stany a pak odpočinek. Čas na aklimatizaci je nedostatečný. Spíme cca 4 hodiny a v půl páté ráno vyrážíme na vrchol. Obloha je bez mráčku - nádhera. S výrazn odlehčeným baťohem se jde o poznání lépe. Zhruba v osm hodin přicházíme k poslední bivak chatě " Vallot - 4.362 m.n.m." kde dáváme odpočinek. Navazujeme se na lana a Aiguille du Midi se krčí krásně po námi. V 11 hodin vrchol ! sen se mi konečně splnil :). Kochání se blankytným vzduchem, okolních vrcholů. Sestup zpět na Gouter. Solidně vycucnutí si děláme večeři a jdem spat. V noci přichází očekávaná vichřice. Ráno to není o nic lepší, co není přikurtováno prostě odletí. Po šesti hodinách decimujícího sestupu jsme zpět u zubačky a sjíždíme do luxusních 1000 m.n.m. Permanentní bolest hlavy je pryč. Až teprve V Chamonix si začínám užívat pocit zdolání nejvyšší hory Alp. Tož takové byly tři dny letos v srpnu, kdy jsem si splnil svůj sen. Příští rok to budou ve dvou týdnech hned čtyři čtyřtisícovky :). S pozdravem, Pavel Kameník
františek betlach - vítĚz 2. kola
Příběh mého malého vítězství se odehrál zrovna nedávno. Vše začalo při odjezdu na intenzivní čtrnáctidenní soustředění před mým vysokohorským závodem. Trénování jsem chtěl už po třech dnech nechat. Ale při pomyšlení na to že bych se vzdal tolika protrénovaných hodin jsem vždy našel odvahu pro pokračování ve zvyšování fyzické kondice. Pak už nastal den závodu. Na tomto závodě, který spočívá v jízdě na MTB kole ze startu v 527m.n.m. do prvního cíle ve výšce 1763m.n.m. jsem dojel zcela vyčerpaný, ale v první desítce což mi zvedlo náladu do pokračování v závodě. Pokračovalo se po jednodenní pauze ve které sem si užíval masáží a nechával sem své tělo zregenerovat na již očekávané pokračování, které bylo asi tou nejnáročnější částí. Po příchodu na start sem honem vyslechl pár posledních rad od mého trenéra, nasadil jsem připravené bežky a vydal se na trať. Nejprve se jelo 31Km klasic ky a poté se přezulo a jel se můj oblíbený skate před cílem jsem byl již velice vyčerpaný chytal jsem křeče snad po celém těle ale kupředu mě hnal stale víc a vic adrealin ze závodu a já věděl že cíl je již blízko. Nakonec sem dojel, spadl jsem na zem a lapal po dechu, a zkončil na úžasném 4 místě ze 47 závodníků kteří byli čech i slovenska. Tento závod byl pro mě tím největším malým vítězstvím jakého jsem dosáhl, protože si můžu říci trénoval jsem tvrdě a můj trénik se konečně vyplatil.
alžběta seemanová - vítěz 3. kola
Moje malá vítězství ? V září roku 2009 jsem poprvé vyzkoušela lezení na umělé stěně a propadla jsem tomu stejně jako moji kamarádi. Vždycky jsem byla hodně aktivní člověk protože jsem už na základní škole zjistila že jenom sedět nad učením nebo u televize mě nenaplňuje. Postupem času jsem se dostala i na skály a k lezení přidala i další sporty o kterých jsem nikdy předtím ani neuvažovala. Takovým mým malým vítězstvím je teď pro mě každá vylezená cesta kdy překonám sebe, svůj strach a svoje tělo a nevzdám to…: -D Bez sportu si už svůj život nedokážu představit…! S Pozdravem Alžběta Seemanová
jiří valenta-vítěz 3.kola
Jako čtyřletý klučina jsem začal hrát lední hokej za Slavii, ale ve 12 letech jsem si uvědomil, že bych chtěl zkusit něco nového, kde bude vše záležet na mě. Po 8 letech hokeje jsem přišel domů, řekl tátovi, že chci začít dělat sportovní lezení, protože už mě hokej nebaví. Byl to boj a dlouhé přemlouvání, ale nakonec se to povedlo. Možná tomu pomohlo i 3. místo na prvních lezeckých závodech. O 3 roky později jsem se "prolezl" do České mládežnické reprezentace a přidal i těžké přelezy na skalách. Díky sportovní všestranosti nyní studuji na FTVS UK v Praze, lezení mě stále baví a snažím se trénovat tvrději, než kdy předtím. Stanovil jsem priority pro trénink a cíle v přelezech a již nyní se nemůžu dočkat nové sezóny.
adam urbaN - vítěz 4. kola
Fotografie, na kterou se díváte, má pro mně zvláštní význam. Je pořízená letos v létě v italských Dolomitech. Den se pomalu chýlil ke konci, stejně tak jako se krátili cyklokilometry zbývající do cíle plánované trasy. Výškový profil trasy přípomínal graf EKG když se před námi otevřelo údolí plné balvanů. Ačkoliv jsme byli již pořádně unavení, rozhodli jsme se jeden z těchto balvanů zdolat - ten den to pro nás představovalo opravdu velkou výzvu. Pocit jaký jsem měl, když jsem se na několikátý pokus vydrápal nahoru, se nedá slovy popsat. Směsice radosti, vyčerpání, ohromení nádherným okolím a také pěkná bolest ze sedřených kolen :-). Třeba jste něco podobného také zažili, snad jsem vám to touto krátkou vzpomínkou připomněl.
Alena Tajovská - vítěz 4. kola
Pro mě bylo malé vítězství vydržet v -10'C celý den na sjezdovce v Alpách a nepolámat si všechny kosti v tělě:-) Samozřejmě, že s oblečením od Alpine Pro a sklenkou Bombardina , sme skončili s lyžováním až s poslední lanovkou :-) :-)
Veronika N - vítěz 5. kola
Od dětství mě to táhlo ke sportu a ke zvířatům. Mým největším snem bylo jezdit se psím spřežením. Bohužel pro dítě vyrůstající v bytě v centru města to byl dost nereálný sen. A tak jsem volný čas vyplňovala jinými sporty. Až jsem jednoho dne domů přinesla štěňátko a nějak to prošlo. Sice to bylo štěňátko naprosto nevhodné do spřežení, ale pomohlo mi to v cestě k lidem, kteří měli podobný sen. A tak jsem po několika letech tréninku a vypomáhání dostala šanci. Jeden z kamarádů mi vypůjčil své psy, se kterými jsem měla možnost závodit. Probojovali jsme se až na Mistrovství Evropy, kde jsme skončili na devátém místě. A můj malý životní krok? Podařilo se mi odstěhovat na samotu a v této sezoně jsem nastoupila do závodů se svými vlastními ročními psy. Uvidíme kam až to přští rok dotáhneme.
David Drahonínský - vítěz 5.kola
Testeři Alpine Pro
